Víra a investice

Víra v „něco“ provází lidstvo odedávna: víra v nadpřirozené síly, víra v Boha, ale také třeba víra v lepší budoucnost nebo víra ve vlastní schopnosti.

Celý finanční systém je založený na víře – klienti bank věří, že jejich banka je solidní a že o peníze nepřijdou. Kdyby věřit přestali a začali hromadně vybírat své peníze (uspořádali tzv. run na banku), nepřežila by to z principu žádná banka, byť sebezdravější. Investoři do dluhopisů zase věří emitentům, že v budoucnu splní své závazky. Investoři do akcií věří firmám, do nichž investují, že je čeká světlá budoucnost.

Také my ve společnosti VHI máme svoji víru. Věříme, že investice jsou jediný smysluplný způsob, jak si plnit dlouhodobé finanční cíle, jak se v budoucnu nestát závislým na státním důchodu, resp. jak vzít odpovědnost sám za sebe do vlastních rukou. Věříme, že naší poradenskou činností dokážeme měnit budoucnost našich klientů a naši profesi vnímáme jako poslání.

V této naší víře nám pomáhají zásady investování. Tak jako věřící mají své Desatero, my máme zásady investování. Nevymyslel je nikdo z nás, ale geniální lidé v minulosti. Tyto zásady jsou ověřené v dlouhém čase (více než 100 let) a dávají nám pevné body v naší nelehké práci. Někdy se totiž může zdát, že nic už dnes není jako dříve, že staré zkušenosti neplatí a investování je příliš rizikové. Mediální obraz některých ekonomických událostí dokáže být v tomto směru velmi přesvědčivý.

Naše zásady investování jsou tím, co nás drží na nastoupené cestě v naší víře o úspěchu investice, pomáhá nám argumentovat našim klientům, kteří jsou pochopitelně opatrní a bojí se ztráty.

Které jsou to zásady?

1. Myslet dlouhodobě. Investice je z principu dlouhodobá záležitost, zpravidla na desítky let – zajištění na stáří, spoření pro děti apod. Nelze rozumně investovat na rok či dva. V případě takto krátké investice do akciových fondů se jedná o spekulaci s odpovídajícím rizikem, neakceptovatelným pro investora.

2. Portfolio. Dvěma základními stavebními kameny jsou dynamická akciová část (akciové fondy jako agresívnější část portfolia) a konzervativní dluhopisová část (dluhopisové fondy, příp. doplněno fondy peněžního trhu, termínovanými vklady aj.)

3. Diverzifikovat. Akcie a dluhopisy mají tzv. negativní korelaci, tzn. že při poklesu akcií roste zpravidla cena dluhopisů a naopak. Tento opačný pohyb je žádoucí pro udržení hodnoty portfolia hlavně v době prudkých výkyvů na trhu. Akciová i dluhopisová část portfolia je dále diverzifikována, např. měnově, oborově, teritoriálně atd. To přispívá k větší stabilitě portfolia jako celku.

4. Nesnažit se časovat trh – pasívní přístup. Platí pravidlo investuj a zapomeň. Častá obchodní aktivita má zničující vliv na hodnotu investice, jak ukazují četné statistiky.

5. Nepanikařit. Když jsou média plná katastrofických ekonomických zpráv a nefrekventovanějším slovem je krize, je lépe nedělat nic. Ještě lépe je posilovat akciovou složku portfolia, která tou dobou běžně ztrácí desítky procent. Přesně podle hesla pana Warrena Buffetta: Buď vystrašený, když ostatní jsou chamtiví a buď chamtivý, když ostatní jsou vystrašení.

Pokud dodržujete tyto osvědčené rady a investujete dlouhodobě, vaše výsledky budou vždy uspokojivé. A co že jsou to uspokojivé výsledky? Bylo by super vydělat za rok 30, 50 nebo dokonce 100%, ale potenciální riziko takové investice není akceptovatelné. Naopak průměrný roční výnos kolem 8 % je zhodnocení, o kterém si příznivci bankovních produktů můžou nechat jen zdát. A pokud se mé peníze takto zhodnocují třeba 20, 30 let, tak je to skvělé. Investice potřebuje čas a dostatečně dlouhá doba je vedle absolutní hodnoty zhodnocení klíčovou veličinou pro úspěch. I geniální Albert Einstein prohlásil, že složený úrok je největší síla, s jakou se v životě setkal.

V praxi jsem potkal mnoho lidí, kteří mi popisovali svoji špatnou zkušenost s investováním. Při bližším popisu vyšlo najevo, že tito „investoři“ nedodrželi když ne jednu, tak zpravidla hned několik výše popsaných zásad. Jejich investování se mnohem častěji podobalo spekulaci a typický příklad je následující:

Prvotním impulzem k investování pro ně byl silný růst trhu v minulém období. Řekli si proč to nezkusit a nevydělat za pár měsíců či let třeba desítky procent? (porušení zásad 1 a 4). Tito lidé neinvestovali do vyváženého portfolia, ale do malého počtu cenných papírů (porušení zásad 2 a 3). Při první větší korekci trhu, která je jen otázkou času, si typicky počkali na pokles o několik desítek procent a pak se ztrátou prodali (porušení zásad 5, resp. 4). Škoda, znalost zásad investování by jim ušetřila hodně peněz. Bývá to drahá zkušenost.

Na druhou stranu dodržování výše uvedených investičních zásad činí investici úspěšnou. Jsou to myšlenky, které mají svoji logiku a při prezentacích s obrázky a grafy jsou pro klienty pochopitelné. Tím mírní jejich obavy a zvyšují zájem o investice.

Klienti mají někdy pocit, že současnou situaci vystihuje slovo krize, že vše je nestabilní, nepředvídatelné, nebezpečné. V takové situaci přece nebudu investovat, zní častá námitka. Opak je pravdou – z pohledu ekonomického i politického žijeme ve velmi klidné a bezpečné době. Jen se podívejte, co přineslo minulé století – 2 světové války, hospodářskou krizi ve 30. letech, jejíž sociální dopady si dnes neumíme představit, ropné krize, studenou válku a mnohé další nepříjemnosti. A jak si vedly v té době akcie? Během 20. století rostly průměrným tempem 10% za rok. Propady trhů v krizích střídaly silné růsty a nová maxima burzovních indexů. Krize přicházejí a odcházejí, ale dlouhodobé investice mají smysl pořád.

Věřím investičním zásadám. Věřím, že při jejich dodržování se dá dlouhodobě dosahovat velmi dobrých výsledků. Věřím investicím!